Marijka Sovenko

1. listopadu 2019 v 12:50 | Stalker |  Osobnosti
Marijka Sovenko se narodila v roce 1999, takže nepatří mezi osobnosti bezprostředně spojované s výbuchem reaktoru. Přesto si zaslouží tu být, víte proč?

Narodila se totiž přímo v zakázané zóně rodičům Lydii a Michailovi Sovenko. Už to, že se narodila v zamořené oblasti jí předpovídalo, že se nedožije více, než pár dní. Navíc její otec byl jeden z hasičů, kteří likvidovali požár po výbuchu reaktoru. Přesto přechno Marijka vyrostla v krásnou mladou slečnu a v současnosti se o ní mluví jako zázračném dítěti. Do dnešního dne se u ní totiž neobjevil jediný z následků ozáření a to i přesto, že celé dětství prožila v blízkosti elektrárny. Pila mléko od krav, které schytaly radiaci a právě toto mělo způsobit vysokou úmrtnost na rakovinu štítné žlázy i u dětí, které byly mimo zakázanou zónu. Z té se dostala až v sedmi letech, protože musela začít chodit do školy a v oblasti, celkem logicky, žádná škola není. ˇuřady se ji odtamtud snažily dostat již od jejího narození, avšak rodiče si stáli pevně za svým, což se dnes může jevit jako poměrně velká nezodpovědnost.

Protože je jediným dítětem, které se tu narodilo a přežilo, berou ji její rodiče jako znamení, že zakázaná zóna může znovu ožít a že je bezpečná k životu. Opomíjejí při tom fakt, že Marijka je stále ještě mladá a komplikace si ji mohou najít kdykoliv během života. Dívka v současné době žije a studuje v Kyjevě, kde je tak trochu atrakcí, jako "ta z Černobylu". Sama se však považuje za úplně normální mladou ženu, jen ji mrzí, že dětsví prožila jako jediné dítě v zóně a celkově o tom jen velmi nerada mluví.
 

Chernoboom

4. července 2019 v 2:02 | Stalker
Poslední týdny rezonuje výbuch jaderné elektrárny Černobyl všemi médii. Jak bylo dříve relativně málo informací, dnes, jako by se s snimi roztrhl pytel. Ještě že tak. Je ale smutné, že k tomu, aby se začaly masy zajímat o nehodu, která výrazně ovlivnila životy několika generací a zahynuly díky ní stovky až tisíce lidí, je potřeba seriál z produkce HBO. Přesto na něj nežehrám a jsem rád, že vzniknul. Jinak by jména, jako Vasilij Ignatěnko, Aleksandr Akimov, Leonid Toptunov, Valerij Legasov ale i třeba i Anatolij Ďatlov a další, upadla v zapomnění.

Přitom jsou to jména, o kterých by měl mít povědomí každý. Na jedné straně jsou oběti havárie a ti, kteří napravovali její následky, na druhé... její strůjci. Někdo by řekl, že by bylo lepší na ně zapomenout a vyzdvihovat jen hrdiny, jenomže... nic není tak jednoduché. V režimu, který tehdy vládnul se děly věci jinak, než jsme zvyklí a jen exemplární případy nás mohou poučit a zamezit tomu, aby se tak stalo znova. Ano, Ďatlov, Brjuchanov a Fomin byli odsouzenými viníky havárie, ale mnohem větší vinu nesl Sovětský svaz a způsoby, jakým (ne)komunikoval, ať už interně, nebo s vnějším světem. Jak prohlásil Valerij Legasov, tu nehodu způsobily lži.

Každý má právo na chybu, ale dá se chybou nazvat řízené vedení elektrárny do krajně nestabilního stavu? Možná, pokud vezmeme v potaz, že nikdo, a to ani oni tři jmenovaní, nevěděli, co se stane po spuštění bezpečnostního tlačítla AZ-5, protože i jim to bylo zatajeno. Co už se ale chybou nazvat dá, bylo neskutečné zatloukání navzdory do očí bijícím důkazům. Chybou také bylo, že v jaderné elektrárně, v místě, kde se prostě musí počítat i s nejhorším, měli fatální nedostatek dozimetrů schopných měřit vysokou radiaci. Jenže i to mohlo být určitou pojistkou Sovětského svazu - nebudou li vědět, že je tam vysoká radiace, nedozví se to ani nikdo jiný. Zase ty tajnůstkářské hry.

Nakonec chybuje každý, vládnoucí garnitura, soudruzi a i tvůrcům seriálu navzdory obří přesnosti nějaká ta chyba unikla. Jenomže ta naštěstí nestála žádné životy. Naopak, donutila spoustu lidí dohledat si, jak to bylo doopravdy.

Takže vlastně, díky všem, za enhle Chernoboom, mám z něj radost i když moje posedlost havárií sahá ještě do dob, kdy seriál nebyl ani v plenkách. Začalo to asi mým focením. Jsem fotograf a rád fotím věci, které jsou na pohled nehezké, opomíjené, nebo obyčejné a hledám v nich jiskru zajímavosti. Leckydy se skrývá v kompozici, jindy v detailu. Obzvlášť mě fascinují opuštěná města... a to už byl jen krok k tomu, objevit Černobyl. Doufám, že já neudělám chybu, až se tam pojedu podívat...

Kam dál

Reklama